Úvod  |  Jsem  |  Novinky  |  Galerie  |  Výstavy  |  Filozofie  |  Rozhovor  |  Kontakt

„JSEM JAN“

– bytost, spojená v Jednotě se všemi ostatními. Uvědomuji si, že vše je spojeno s perspektivou, zorným úhlem pohledu. Každá duše je součástí Celku. Jsme Jeho ztělesněním. V lásce a jednotě jsme všichni spojeni, jsme orientováni na cíl a jaký cíl je větší než otevřít naše vědomí duchovnímu světlu.

Vyšli jsme ze Světla a v průběhu reinkarnací, kdy vstupujeme do temnoty a zapomínáme na Zdroj, získáváním zkušeností se nakonec opět ke Světlu vracíme.

Světlo a záření slunce, je základem mé tvorby. Dokud se světlo něčeho nedotkne, nevidíme nic. Obrazy nehledám, nalézám. Člověk se naučí hodně koukáním na všecko co je okolo, dělá si podvědomě charakterní názor na věc. Není-li ve fotografii tajemství, nemá-li realita „druhý plán“, nastává prázdno. Je mým cílem dát prostor divákovi – jedinečné bytosti s neopakovatelnými rysy osobnosti - s předkládanými obrazy rezonovat, sdílet se a z reakcí zpětně se i učit. Jinými slovy, jde o to, co se evokuje, jak jsou „krajiny vnitřní postihovány vnějším“. Josef Váchal říká: “Krajina jeví se nám takovou, jakými jsme sami; shledáváme v ní to, co jsme si do ní přinesli odjinud.“

V úvodu ke své malířské monografii „Malovat co oči nevidí“ malíř Paedr.Luboš Bucek vyjádřil své přání: „rodit obrazy bez utrpení, tvořit bez zápasu, nalézat aniž hledáš, věřit jen tomu, co cítíš, vše tryskat přímo ze srdce, to bych si přál“. A Jan jako fotograf konstatuje, že to, co si Bucek přál se u něj naplňuje. Hluboce souzní s příspěvky malířů J.Jíry a Vl.Komárka, které napsali L.Buckovi ke zmíněné monografii. Jan si pouze za slovo obraz dosazuje „fotografický obraz“ a za slovo „malíř“ fotograf.

J.Jíra:“Vždy hledáš svého „genia loci“. Kde najdeš v určitým momentě ten průduch do vesmíru, kdy jseš na setinu vteřiny propojen s nekonečnem a uzříš. V ten moment jsi vidoucí, víš přesně, co máš říct, co máš sdělit. Protože, když jseš malířem, nestačí ti to jen pro tebe; břemeno štěstí, neštěstí, vizí a prožitků nechceš – ani nemůžeš – nést sám. Toužíš o tom dát svědectví. A najednou vidíš před sebou hotovej obraz! ….“

A Vl.Komárek: „ „Nedomalovaný obraz je jako nedokončená báseň, nebo román s otevřeným koncem“. Člověk si takové dílo dotváří ve svojí hlavě. Je to malba pro lidi s fantazií. Umění má své meze, a ty si musí autor stanovit sám. Je to věc vkusu, názoru a pokory. Dobrý výtvarník, ať si zvolí jakoukoliv techniku pro malování a grafičení, bude vždy kvalitnější než sebedokonalejší technika v rukou špatného autora. Myslím si, že kumšt, ta jeho síla je v maximální jednoduchosti. Velcí mistři vždy nějak vycházeli z ní. Namalovat se dá všechno a všelijak. Jde o to, aby ten způsob vycházel z vás a byl v souladu s vlastním estetickým názorem. Pak nebudete napodobovat a budete sví. V současnosti je estetika bez břehů a kritika bez kritérií. Může se všechno a každý z nás si musí vybrat. Rozumět umění není důležité. Důležitější je mít z umění potěšení. A na to nejsou školy.“

Prezentované fotografie jsou tvořeny z radosti a s vědomím, že se nemusí nic posuzovat, od něčeho se oddělovat a může tak být prožíván stav blaženosti ze života na této krásné planetě Zemi ve vědomí své svobody, byť fotografie vznikají třeba jen na kuchyňské lince ze sklenice vody, čaje ap.

Jan si v současné době uvědomuje, že je třeba fyzickému životu navrátit vědomí duchovní úrovně, tj. že každé smyslové zobrazení jakéhokoliv předmětu v jeho definitivním stavu, ozářeném světlem budoucího světa je cílem.